Školní den ve čtvrtek 27. ledna jsme začali neobvykle. Dívali jsme se na krátký film. Jmenoval se Vzpoura hraček. Jestli jste ho neviděli, tak se na něj podívejte. Je mu už 76 let. Je napínavý, černobílý a nemluví se vněm. Nám to vůbec nevadilo. Líbily se nám vněm odvážné dřevěné hračky, koníci, kteří se řehtali, statečný klučík, opička apejsek a taky hasiči, kteří čerpali vodu a uhasili obrovský oheň, ve kterém málem všechny hračky uhořely. Když film skončil, tak jsme zeptali, kdo byl ten pán, který šel k panu Hoblíkovi všechno ničit? A proč pan Hoblík utíkal oknem? A jakou figurku hodil do kamen? Tak jsme si o všem povídali. O tom, že byla dlouhá válka, ve které umíraly z nenávisti miliony lidí, hlavně Židé. Paní učitelka pak každému dala 6 špejlí. Měli jsme z nich sestavit dva trojúhelníky, které se mohly i překrývat. Sestavili jsme je různě, ale tři z nás je sestavili úplně stejně, vznikla jim hvězda. Teď už víme, že kamarádi vytvořili hvězdu, které se říká Davidova. Také jsme se naučili dvě nová slova –šoa a šofar. Šoa je to velké zlo, o kterém jsme si povídali a šofar je hudební nástroj ze zvířecího rohu, na který se hraje při židovských slavnostech. Ten den jsme se totiž měli učit písmenko Š. Pak už jsme se vydali ven na vzduch. Běhat a krokovat a skákat panáka, trénovali jsme takhle matematiku. To abychom uměli dobře přemýšlet! Když jsme došli klesu, tak jsme si ještě povídali o Golemovi. Jednoho takového jsme dokonce společně zkoušeli z kamenů postavit. Plánovali jsme Golemovi úkoly–aby pomáhal dobrým lidem, chránil staré a chudé lidi, pomáhal hledat práci, ochraňoval zvířata. Přestože úkoly nám připadaly užitečné, Golem působil na Klaudinku strašidelně. Začali jsme o tom přemýšlet, nakonec jsme si řekli, že to asi není úplně dobrý nápad, protože když má někdo někoho nejsilnějšího, tak taky může být nafrněný, může se pokazit a může začít dělat ošklivé věci. Stavba z kamenů zůstala, ale něco, co by Golema oživilo, to jsme vytvořit nechtěli. Na kraji lesa jsme si ještě stočili z papíru šofar. Foukal hodně vítr a my jsme foukali do šofaru. Každý jsme si něco přál. Ale to je tajemství. Pak už jsme trochu zmrzlí spěchali rychlým krokem ohřát se do školy. Ve třídě nám paní učitelka hru na šofar pustila. Chvilku jsme si položili hlavu na lavici a jen tak poslouchali. Pak jsme kreslili pastelkami, co nás napadalo, co jsme z hudby vnímali, co jsme si představovali. Někteří plno konkrétních věcí-panáčka, který panikaří, slona, který troubí, Vánoce, člověka, šupiny. Někteří kreslili různobarevné obrazce, vlny, představovali si teplo a kamarády, něco dobrého a také křehký most a víru, kterou musí mít, aby most přešli. Takový byl náš den. Audi zde
Z1. B Vás zdraví školáčci a Jana Barnová