Ahoj, jsem předškoláček a ve čtvrtek jsem si byla vyzkoušet, jestli už jsem připravená jít do školy. A protože se mi to líbilo, přemluvila jsem taťku, aby pro vás napsal to, co mu budu říkat. A on, že teda jo.
Nejdřív jsme čekali před školou až přijdeme na řadu. Taťka mi řekl, že tohle není ta škola, do které budu chodit, ta že je kousek dál. Pak jsme šli k jednomu vousatému pánovi, který seděl za stolečkem, dal tátovi nějaké papíry a chvíli si spolu povídali. Pak jsem se do dozvěděla, že to byl pan ředitel. Pak si nás převzala taková pěkná paní a vedla nás někam po škole. Šli jsme doprava, dlouho rovně a pak pořád nahoru a nahoru. Pak jsme vešli do místnosti, které se ve škole říká třída a tam stál zase nějaký vousatý pán, prý pan učitel. Usadil mě do první lavice a sám si sedl naproti mně. Maminka si sedla až dozadu a tam něco psala. Ale taky se na mě koukala.
S panem učitelem jsme si začali hrát na pohádkový les. Měla jsem nejdřív nakreslit domeček pro pana myslivce, pak se podívat dalekohledem z posedu na zvířátka, pak jsme si řekli básničku o veverce a taky jsem mu řekla svou básničku, kterou znám ze školky. Potom jsme hledali první a poslední písmenka ve slovech a kroužkovali rozdíly v obrázcích. Bylo to docela bezva. Za odměnu jsem si mohla vybrat z dárečků a dostala lízátko. Myslím, že chodit do školy bude legrace a hodně nového se tam naučím. Dříve jsem k ní měla trochu nedůvěru. No řekněte, jak má člověk věřit tomu, co mu ve škole říkají, když hodina tam trvá čtyřicet pět minut. Ale po téhle zkušenosti už to tak nevidím. Hlavně abych dostala hodnou paní učitelku a už se těším na nové kamarády. Některé určitě budu znát už ze školky a některé další poznám. Tak doufám, že se vám moje vyprávění líbilo a v září ve škole na shledanou.
