Ukončení projektu “Aktivní náctiletí”
Dne 17. října 2024 proběhlo slavnostní ukončení projektu “Aktivní náctiletí” realizovaného ZŠ Řevnice v rámci programu Erasmus+ za přítomnosti starosty města Řevnice ing. Tomáše Smrčky, místostarosty ing. Petra Kozáka, ředitele ZŠ Řevnice, Mgr. Tomáše Řezníčka, ředitelky ZŠ Mnichovice Mgr. Marcely Erbekové, zástupce Klubu rodičů a přátel ZŠ Řevnice, pedagogů, rodičů a v neposlední řadě hlavně našich žákyň a žáků, kteří se na projektu aktivně podíleli. Během setkání proběhl i videohovor s hlavní koordinátorkou našeho projektu ze Švédska a také s ředitelem turecké partnerské školy. Akce proběhla v rámci oslav Erasmus Days 2024, kdy všichni zúčastnění potvrdili význam mezinárodní spolupráce v osobní i profesionální rovině v rámci rozvoje českého školství. Děkujeme ing. P. Kozákovi za poskytnutí prostor a občerstvení v prostorách hotelu Corso. Ať žije dál program Erasmus+. Všem za intenzivní spolupráci děkuje Mgr. Dariana Kričková, koordinátorka mezinárodní spolupráce ZŠ Řevnice. Fotky
ERASMUS DAYS v ZŠ Řevnice – zde
Shrnutí projektu Aktivní náctiletí – zde
Projektový týden ve Švédsku s žáky 2. stupně
Video:
Delegace žáků a jejich pedagogů z Itálie, Švédska a Turecka (od 23. do 29. dubna)
Dopis pana ředitele naleznete zde
Dopis žáka naleznete zde
Fotky z akce naleznete zde
CO MI PŘINESL TÝDENNÍ VZDĚLÁVACÍ PROJEKTOVÝ POBYT V TURECKU (13. – 19. LISTOPADU 2022) V RÁMCI PROGRAMU ERASMUS+?
Kultura
Poznala jsem zdejší kulturu a překvapilo mě, že na každém druhém domě je vyvěšená vlajka s portrétem tureckého prezidenta. Ten je zároveň vystaven i na každém patře školy, jeho portrét je vyvěšen na budově školy a před školou je jeho busta.
Taky tu vidíte nespočet pouličních koček a psů, které najdete je téměř na každém rohu.
Zároveň jsem byla překvapena, jak důležitou částí dne je pro Turky snídaně. Mívají něco jako švédské stoly. Většinou na nich nechybí nějaké rolky, jejich “megachleba” (není to ani tak úplně chleba, ale spíše sedminásobná houska), vajíčka, nebo nějaké párky, klobásy apod.
Vzdělání
Místní úroveň vzdělání, dle mého názoru, nedosahuje takových rozměrů jako třeba v České republice. Lidé, se kterými jsem se zde viděla, absolutně nemluvili anglicky. Slovní zásoba běžných žáků základních škol většinou dosahuje úrovně naší třetí až čtvrté třídy. To jsme pochopily poté, co jsme se spolužačkou Apolenou daly do řeči s místní učitelkou angličtiny a ona nám nerozuměla.
Lidé tu zároveň žijí se znalostmi o světě, které byly aktuální asi tak před třiceti lety. Tak například si stále myslí, že jsme Československo.
Sice jsme tu navštěvovali soukromou školu, ale podle mě to tak vlastně moc nepůsobilo. Naše škola je oproti jejich škole něco nepředstavitelně krásného. A máme tu mnohonásobně lepší vybavení.
Denní režim
Nevím, v kolik hodin běžně v Turecku vstávají do školy. Vzhledem k našemu programu to bylo pokaždé jinak, ale jejich denní režim je prý i za normálních okolností trochu otočený naruby.
Já osobně potřebuji mít třeba od nějakých devíti, možná desíti hodin večer svůj vlastní klid ať už na vypracování úkolů do školy nebo jen na sledování televize. Turci ale začínají fungovat asi tak okolo desáté hodiny večer. Jedním ze zážitků, které mě překvapily, bylo, když někdy okolo právě té desáté hodiny večer jsem byla v takovém režimu, že bych chtěla být třeba sama v pokoji a projíždět sociální sítě, nebo si prostě fungovat nějak po vlastní ose, v tom najednou ve dveřích pokoje stojí moje hostitelka s překladačem v ruce, kde stálo „Tvůj přítel už přichází“. Chvíli jsme nechápala, co má na mysli, ale pak mi došlo, že pár metrů od nás bydlí jiná hostitelská rodina s jedním členem naší české výpravy. Tudíž, že se u nás asi zastaví. V tu chvíli hodiny ukazovaly už nějakých 22:15 a bylo mi to trochu divné, ale tak co už. Vzápětí se u nás doma objevila ona rodina i s členkou naší výpravy. Obě Češky jsme už byly hodně unavené po
náročném dni, tak jsme na sebe celý zbytek večera tak nechápavě koukaly a snažily se pochopit, že takhle tu běžně fungují. Později nám ale i sám pan ředitel zdejší školy vysvětlil, že to je tady úplně normální.
Jedním ze zdejších koníčků bylo se v devět hodin večer sebrat a jít se procházet po nákupním centru. A ne že by tam něco kupovali. Prostě tam jen hodinu v kuse prolézali obchody.
I když, jak nad tím tak přemýšlím, tak to je asi normální i tady v ČR, jenom já jsem divná.
Vzhledem k jejich tamnímu režimu u nás doma také vzniklo přísloví čaj o jedenácté, protože rodina, u které jsem bydlela, měla každý den potřebu pít mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou v noci čaj. Ale ne jeden hrníček, prostě kvanta tureckého čaje. Čím se možná vysvětluje, proč pak vždycky svítí do dvou do rána.
Doprava
Absolutně nepochopitelná pro mě zůstává doprava. Například téměř nevyužívali přechody a vrhali se do hlavní silnice přímo pod kola aut. Divím se, že někteří z nich ještě žijí.
A to, že je auto určené pro pět lidí? Nevadí. Klidně nás v něm pojede třináct.
Nad tím opravdu zůstával rozum stát.
Baglama
Baglama je tradiční turecký sedmistrunný nástroj. Pokud chcete vědět, jak vypadá, představte si rozříznuté avokádo, ze kterého vede klacek a přes to celé jsou natažené struny.
Má dost specifický zvuk, zní jako smíšenina rozladěné kytary, cimbálu a harfy.
Závěrem
Bylo to ve výsledku super! Dostala jsem díky programu Erasmus plus příležitost poznat, jak tu lidé žijí, jaká jsou místní typická jídla a zvyky, nebo jak se to tu celkově oproti ČR liší. A také jsme se celý český tým začali bavit se švédskými studenty, což považuji za velké plus. S nimi jsme si aktivně mohli svoji znalost angličtiny neustále testovat a dále rozšiřovat.
Také nám byla představena melodie muzikálu. Tu jsme se pak učili hrát na houslích, kytaře, baglamě či tamburíně. Muzikál bude představený na mobilitě (vzdělávacím projektovém pobytu) ve Švédsku jako jeden z finálních výstupů tohoto projektu s názvem „Aktivní náctiletí“, na který obdržela naše základní škola grant z prostředků EU.
Všimla jsem si, že lidé mohou díky tomu, že mluví anglicky, navazovat vztahy i napříč státy a různými kulturami.
Kdyby se tam chtěl někdo vydat, tak by asi neměl mít příliš vysoká očekávání ohledně úrovně angličtiny. Takže sem za tímto účelem rozhodně necestujte. Ale pokud chcete čistě poznat tamní kulturu, tak je to rozhodně země, kterou byste měli navštívit.
Pokud má kdokoli možnost se účastnit projektu zahraniční spolupráce, rozhodně bych tuto zkušenost doporučila, protože pro mne byl vzdělávací projektový výjezd (mobilita) velkým přínosem.
Těším se, že se aktivně od ledna 2023 zapojím do přípravy studijního pobytu žáků a učitelů ze Švédska, Turecka a Itálie. Spolužáci a učitelé z našich partnerských škol k nám do Řevnic přijedou v posledním týdnu v dubnu 2023. Naším úkolem bude jim představit naši kulturu, místní zajímavá historicky významná místa v Praze a našem okolí a také společně složit slova k melodii, kterou jsme se v Turecku naučili. Žáci našich partnerských škol budou ubytováni recipročně v rodinách žáků naší školy, a budou moci tak navázat přátelství překračující jazykovou bariéru, kulturní a jiné odlišnosti nebo si vylepšit praktickou angličtinu.
Další výběrové řízení na studijní pobyt v rámci tohoto projektu proběhne na naší škole v květnu roku 2023 pro žáky 7. a 8. ročníků, kteří budou mít možnost se účastnit mobility na sicilské partnerské škole v říjnu 2023.¨
Sepsala:
Kristýna Kubátová, žákyně 8. ročníku ZŠ Řevnice
Doplnila:
Mgr. Dariana Kričková, koordinátorka mezinárodní spolupráce v rámci programu Erasmus+ za ZŠ Řevnice
V Řevnicích 16. prosince 2022