Dva listopadové večery se sešly děti ze 2.B ve škole na „Černé hodince“. Ve tmě, jen při světle několika svíček, jsme si vyprávěli, jak se dřív lidé bavili, když nebyla televize, počítače ani mobily. Jak si vyprávěli příběhy a pohádky, které nejdřív nebyly určeny dětem, a ty na peci ani nedutaly. Krajánci přinášeli různé zprávy z okolí i daleka, mládež chodila k muzice a všichni si u práce zpívali. Ženy společně draly peří a chodily na přástky.
První setkání bylo s maminkami a babičkami, které vyprávěly, jak si hrály, když byly malé. Často se musely starat o zvířata, bydlely na venkově nebo tam jezdily na prázdniny a chodily do školy daleko. Zaujalo nás vyprávění babičky Tomáše, která chodila dva kilometry do školy. V zimě jim ve sněhu vyšlapával stopy vždy nějaký tatínek nebo dědeček. Taky si prý psala úkoly v seníku cestou domů a starší děti i dospělí je učili poznávat ptáčky podle hlasu. Všechny maminky si hodně hrály venku, nejen dívčí hry, ale hlavně dobrodružné. Julinky maminka stále měla nějaká zvířata, dokonce štiku v kbelíku. Davidova maminka lepila letadla, Eliščina skákala v „Království skal“…. Maminky připravily dobroty, a tak se všichni nakonec zahřáli teplým čajem a pochutnali si na koláčích, perníku i oříšcích.
Na druhé setkání jsme připravili pohoštění my. Rozdělili jsme se do skupin, a ty se rozhodly, jakou pomazánku budou vyrábět. Měli jsme česnekovou, tuňákovou, vajíčkovou, sýrovou, šunkovou pěnu i obložené chuťovky. Každý přinesl nějaké suroviny. Kluci je šli nakupovat společně. Všechny vyrábění moc bavilo. Tatínkům chutnalo, co jsme připravili a bylo toho tolik, že ještě několik táců zůstalo na další den k svačině.
Setkali jsme se na den sv. Ondřeje, a tak jsme v úvodu vzpomínali, jak se v minulosti v ten den věštilo hrnečkovým kouzlem zdraví, štěstí, láska…. V ten den se také končila roční služba a chasa chodila jinam na zkušenou.
Tatínkové většinou bydleli ve městě. Vyráběli modely letadel, vzpomínali na zlobení ve škole i neveselé přestávky, kdy museli chodit dokola po chodbě a nemohli si hrát jako my, a už vůbec ne chodit o velké přestávce ven na fotbal. Zato tatínek Matouše vzpomínal, jak prolézali pražské dvorky a sklepy, hledali různé průchody, a jak to bylo nebezpečné. Tatínek Kateřinky líčil, jak skákali z okna s deštníkem jako s padákem, jak bruslili na Tůních i Berounce a někteří tatínkové stavěli z prkýnek různé vozíky, na kterých potom jezdili. Tatínek Samuela s povzdechnutím hodnotil, jak se dnešní děti mají dobře, když mají takové možnosti navštěvovat různé kroužky.
Byly to moc příjemné okamžiky v tmavé třídě, při povídání s rodiči i babičkami. Další dny jsme připravili projekt, který jsme prezentovali před kamarády, o dětství našich maminek a babiček. O hrách tatínků teprve připravujeme na konec prosince. Dřív si děti hodně hrály venku a spolu. Bylo zajímavé, že při vyprávění si vždy další vzpomínali, že mají podobné zážitky. Užili jsme si to společně, dospělí i děti.
Fotky z přípravy pohoštění, ze setkání
http://jezciz1b.rajce.idnes.cz/Cerna_hodinka/
a projektu: Jak si hrála moje maminka, babička, když byla malá
http://jezciz1b.rajce.idnes.cz/Jak_si_hrala_maminka_jako_mala/
Ludmila Chroustová