Už se vám někdy podařilo zachránit život? Dětem z 5. tříd řevnické školy ano. Ale popořadě…
Čtvrteční ráno 11. února 2016 bylo úplně jiné než jiná rána ve škole. Děti z 5. tříd byly ještě plné velice silných dojmů z události předešlého dne.
Když odcházely ve středu po vyučování domů, nikdo z nich netušil, jakého dramatu se zúčastní.
U železničního přejezdu u lávky byly stažené závory, právě tudy projížděl nákladní vlak, který prudce brzdil. Za okamžik bylo dětem jasné proč. Zpoza vlaku vyběhl – nu, vyběhl, spíše se těžce vybelhal – pes. Vlak jej zachytil a pes přišel téměř o nohu, visela na zbytku kůže a pes ji za sebou vláčel. Vyděšený se rozběhl směrem do města. Všechno ostatní bylo dílem okamžitého rozhodnutí. Děti se shodly, že zvířeti je nutné pomoci. Rozdělily se tedy na dvě skupiny, které psa začaly hledat. Lucinka Kebrlová okamžitě volala linku 158, sdělila, co se stalo, byla přepojena na místní městskou policii, které sdělila, kdo a proč volá a kde se právě nachází. Všimněte si prosím, jak pohotové děti byly a jak předpisově v tak stresové situaci reagovaly a jednaly. Do hledání zraněného psíka se kromě dětí (Lucie Kebrlová, Amy Fells, David Hochmal, Honzík Chroust, Tomáš Sládek, Honzík Kroupa, Honzík Král a Vojta Sviták) zapojili strážníci městské policie – vrchní strážník Bc. Jiří Dlask a strážník Pavel Partaj, přidali se i dospělí, např. zastupitel pan Libor Kvasnička či pan Miloš Chroust a Jiří Kadlec, někteří pěšky, jiní na kole nebo autem. Děti se nenechaly zviklat ve svém rozhodnutí pomoci ani jinými dospělými, kteří sledovali akci a děti nabádali, ať zraněného psa nechají svému osudu, že si pomůže sám. To už se do akce zapojily i další děti (Patrik Mašek, Lukáš Cihelka, Yulia Yuzeyeva, Radek Poslední a Jana Kotěrová). Psa se nakonec podařilo nalézt (po více než třech hodinách hledání) zcela vysíleného, jak leží v ulici 5. května. Byl naložen do auta paní Fürstové, odvezen do veterinární ambulance paní MVDr. Sohnové, která jej uspala, aby mohl být autem Technických služeb města převezen na veterinární kliniku do Zbraslavi.
Nyní je Max po operaci, byla mu amputována levá zadní nožka, ale žije. Žije díky našim dětem, kterým nebyl jeho osud lhostejný. Právě jim patří dík, stejně jako jejich rodičům, kteří svým dětem vštípili myšlenku, že každý život je důležitý. Máme téměř jistotu, že příště, až půjde například o lidský život, se děti zachovají stejně. Ostatně charakter člověka se pozná mj. i podle toho, jak se chováme ke slabším a bezbranným.
Protože celá operace byla poněkud nákladná (jde o částku přesahující 10 tisíc korun), vznikla myšlenka uspořádat sbírku na její úhradu. Děti rozhodně chtějí přispět, uvidíme, jestli se připojí i dospělí. Po návratu domů se Max přijde podívat za dětmi do školy, které se na něj velmi těší, a k velkému obrázku, který už teď visí ve vestibulu školy, přibyde i společné foto. A na všechny dětské záchranáře čeká ještě výlet do ZOO jako poděkování od paní ředitelky.
Mgr. Jiřina Dopitová
zraněný Max
Stateční záchranáři
