V pondělí 31. ledna jsme přišli do školy celí netrpěliví. Netrpělivost v nás někdy naroste, ba
dokonce nás přeroste, a to nám pak paní učitelka říká, že jsme jako z divokých vajec. Toto se dnes
paní učitelce rozhodně hodilo, protože jsme celý den byli v říši zvířat. Ale pěkně popořádku. Ráno
po nutném testování jsme neměli český jazyk a další předměty, ale poslouchání hudby a malování
obrazu a zaznamenávání čísel. Paní učitelka nám totiž postupně pustila devatenáct hudebních
ukázek. My jsme je všechny poslouchali a při nich si malovali vodovými barvami či temperami.
Každý po svém. Zároveň jsme si ale zaznamenávali čísla hudebních nahrávek, které nás něčím
okouzlily, zaujaly, připadaly nám třeba legrační, klidné, bouřlivé, něžné, tajemné. Které nám něčím
byly blízké. Každý dle svého. Někteří z nás byli ve volbě střídmí, někteří si naopak zapisovali jedno
číslo za druhým. Každopádně poslouchání bylo příjemné a velmi barevné. Pro ucho i na papíře.
Když všechny ukázky zazněly a my jsme měli čísla zapsaná, tak jsme si měli vybrat pouze jedno.
Každý své. Pořád jsme tomu příliš nerozuměli, ale rozuzlení bylo na cestě, lépe řečeno v knize. Paní
učitelka nám začala z knihy předčítat jednu báseň po druhé. Ke každému číslu patřila právě jedna
báseň a také poučení. Básničky byly o zvířatech. O tom, jaká jsou, jak nám lidem připadají. Některé
básničky byly fakt vtipné. Bylo dost napínavé čekat, jaké zvíře jsme si podle poslechu vybrali.
Poučení z celé knihy jsme dostali na lístečcích v obálce. Každý svou. Když už jsme poznali, s jakým
živočichem ladíme, tak jsme si muchláním – to nás baví – změkčili papír, zvíře nakreslili, vystřihli a
nalepili na obraz. Každý své na svůj. Pak jsme zkoumali letecký snímek naší školy. To abychom
věděli, kde bude probíhat detektivní pátrání po osmnácti ukrytých kartičkách s písmenky a číslem.
Hurá ven! A hurá zpět! Jdou se totiž skládat slova. Společně. První slovo jsme rozluštili docela
rychle – SYMFONIE. Druhé slovo se podařilo až s malou nápovědou – SOUZVUK. Zbývalo už jen
doplnit – V 1. B. Zahrát symfonii, to chce plno tréninku. Každý sám i společně. My jsme se pro
začátek zkusili sladit společným bubnováním. Rytmus máme v těle. Šlo nám to moc pěkně. Ale je
na čem pracovat. 🙂 Na závěr našeho dne zazněla dvacátá melodie z knihy Dana Browna – Divoká
symfonie. A pak už PRVNÍ VYSVĚDČENÍ. Konečně! Fotky
Z 1. B Vás zdraví školáčci a Jana Barnová.
1
Únor