Prvňáčkům se naskytla neobyčejná příležitost vidět zblízka život včel, a to bez nebezpečí bodnutí a nebo složitého cestování. Do školy za námi přijely dvě lektorky, které s sebou přivezly prosklený úl, který jsme mohli pozorovat. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí ze života tohoto užitečného hmyzu. Uvědomili jsme si, že nejdůležitější včelí práce není výroba medu, ačkoliv si na něm moc rádi pochutnáváme, ale opylování rostlin. Bez přenášení pylu by na rostlinách nevyrostla semena a ony by se nemohly rozmnožovat. Aby včela přiletěla, musí ji květina nějak nalákat. Proto se pěkně barevně vystrojí, přidá trochu vůně a uvnitř květu vytvoří maličkou kapičku nektaru. Včelky jsou velmi starostlivé, a tak již na jaře shromažďují zásoby, aby přežily zimu. Když včela kvítek opyluje, rostlina okamžitě přestane nektar vylučovat. Kapičku sladkého nektaru včela dostane jako odměnu za opylování květů.
Velmi nás zaujalo, že včely krmí svoje miminka mateří kašičkou, ale podle potřeby dokážou změnit její složení, a tak mohou místo dělnice nechat vylíhnout včelí královnu. Jeden díl úlu, který jsme viděli, je součástí velkého úlu. Pokud by se včas nevrátila včelí královna, včely si brzy začnou krmit novou. A pak by se obě královny mohly spolu utkat, protože v úlu může být jen jedna.
Ve včelstvu je v létě 40 až 60 tisíc včel. Matka musí být dobře živena, aby se o všechny mohla dobře starat.
Včely prochází kariérním postupem. Nejprve jsou ve věku tří dnů po vylíhnutí čističkami, odstraňují z pláství nečistoty a připravují buňky, do nichž bude včelí matka klást vajíčka. Od 4. do 10. dne je krmičkou, potom stavitelkou šestibokých buněk pláství. Krátce se stane i strážkyní, bránící svůj úl. Na závěr života je létavkou, která sbírá pyl, saje nektar a současně opyluje rostliny. Včelička je tak pilná, že se nakonec upracuje a v létě zpravidla létavka žije jen tři dny!
Kluci s nadšením pozorovali, jak se z pláství líhne nová včelka. Dostali jsme poučení, že při tom vidíme její hlavičku. Pokud vidíme zadeček, tak včelka opravuje plástve nebo krmí miminka. Zaujalo nás, že při doteku byl úl v horní části teplejší. Prý je to tím, jak včelky máchají křídly. Pořád se přelézaly. Tam, kde byly zásoby, byl úl chladnější. Včelí matka byla největší a včelař si ji označuje barevnou tečkou. Zatímco si jedna skupinka prohlížela úl, druhá si zkoušela včelí smysly. Včela prý má pět očí, a abychom si představili, jak vidí, dívali jsme se přes krasohled s lomenými ploškami nebo křištál. Bylo nám sympatické, že včelky se dorozumívají tancem. Hmat mají v tykadlech a my jsme si hmat zkoušeli saháním do pytlíku s přírodninami. Našli jsme tam třeba starou ulitu nebo šišku. Zajímavá byla zkouška čichu se zavřenýma očima. Heřmánek voněl všem příjemně, ale uschlá houba už tak voňavá nebyla.
Vrcholem bylo, když jsme se převlékali do včelařského obleku, abychom si zatočili klikou u medometu a odměnou nám bylo olíznutí dříve vytočeného medu. Na závěr jsme si vyplňovali pracovní listy a ve skupinkách si sdělovali, co všechno si pamatujeme. Pořad o včelkách nás moc zaujal a dozvěděli jsme se mnoho nového. Foto zde
Ludmila Chroustová